Rozhovor s Petrem Navrátilem pro Týden

Snajpr Navrátil "hubne do plavek" a tvrdí: Už se cítím jako Losiňák, vracet se nechci

Když mu vypověděla službu achilovka a zelený trávník musel vyměnit za operační stůl a nemocniční prostředí, spousta lidí ho odepsala. Už se na stejnou úroveň nikdy nevrátí, prorokovali mu nekompromisně. Jenže PETR NAVRÁTIL dokázal, že se na fotbalový vejminek nechystá a svým přístupem a předváděnými výkony si řekl o místo v základní sestavě. Velké Losiny i s jeho přispěním na jaře započaly úchvatnou sérii vítězných zápasů.

"Po zranění jsem se rozehrával v Loučné. I když tam mám spoustu kamarádů, skončit v okresním přeboru se mi nechtělo. Trenéra Miku jsem ujišťoval, že udělám maximum pro to, abych se do Losin vrátil. Během ledna a února jsem tomu podřídil opravdu všechno a vyplatilo se mi to. Od začátku mě stavěl do základní jedenáctky, za což jsem moc rád," svěřoval se zkušený útočník s instinktem nesmlouvavého zabijáka.
Tvrdíte, že jste udělal maximum. To znamená, že jste se znovu pustil i do hubnutí?
"Když jsem si na konci minulého roku stoupl na váhu a zjistil jsem, že mám 96 kilo, bylo mi okamžitě jasné, že s tím musím něco udělat. Jirka Mika mě v tom hodně podporoval, dali jsme si společný cíl. Chci to stáhnout až na osmdesátku."
Jak jste s náročnou výzvou daleko?
"I díky zimní přípravě to šlo zpočátku docela rychle, od 1. ledna jsem srazil dolů deset kilo. Potom se to trochu zastavilo, takže mi ještě pořád osm kilo chybí. Věřím, že jsem se vydal po správné cestě. V minulosti mi to většinou vydrželo jen pár týdnů, teď se držím už pět měsíců. A jsem připravený bojovat dál."
V čem je největší změna?
"Za velké pomoci manželky jsem zásadně upravil složení jídelníčku. A taky už se nepřežírám po tréninku."
Pojďme zpátky k fotbalu. Kde vidíte hlavní týmovou proměnu oproti spíše rozpačitému podzimu? Na jaře vám to šlape až neuvěřitelně!
"Funguje nám obrana, drží nás gólman. To dřív nebývalo. Zapracovali jsme na tom a v důležitém ohledu se zlepšili. Prospěšný je i fakt, že máme vyrovnané mužstvo. Na každý post je konkurence, nikdo si nemůže být ničím jistý."
Do jakého přístavu by vaše loď chtěla doplout? V posledních týdnech nabrala závratnou rychlost.
"Po třech nebo čtyřech výhrách za sebou jsme si za cíl stanovili konečné třetí místo. Láká nás i z příjemného důvodu, že za něj máme slíbenou odměnu. Je to v našich rukách, v případě bodové shody s béčkem olomouckého HFK mluví v náš prospěch lepší vzájemné zápasy. Když na jaře neprohrajeme, musí to vyjít. Také jsme chtěli zaokrouhlit počet vítězných zápasů v řadě na rovnou desítku."
Jestli se Šumperk bleskově nezmátoří, opepří příští ročník krajského přeboru tradiční okresní derby. Je letošní trápení vašeho mateřského klubu častým tématem v losinské kabině?
"Určitě se o tom bavíme. Šumperku sestup nepřejeme. Když to čas dovolí, tak mu chodíme fandit na jeho domácí zápasy. Všechno ale směřuje k tomu, že doopravdy spadne. Pokud ne, byl by to zázrak. Rád bych v něj věřil, ale mančafty před ním si to asi pohlídají."
Kde se podle vás udělala největší chyba?
"Že před lety, kdy se postupovalo do divize, nezaložili béčko. Kluci, kteří by na vyšší soutěž neměli, mohli hrát I. třídu po vzoru Mohelnice. Místo toho se kmenových hráčů zbavovali a teď se jim to vymstí. Těžko se bude vracet někdo, koho dřív vykopli."
Sám patříte pořád Šumperku, v Losinách pouze hostujete. Co když v létě dostanete povolávací rozkaz z Tyršova stadionu?
"Už se cítím jako Losiňák. Užívám si skvělé party, navíc v Losinách i bydlím. Pro Šumperk jsem toho udělal docela dost, tak doufám, že se to obejde bez problémů. Zpátky mě nic netáhne. Z kamarádů, kteří se mnou hrávali, tam zůstali jen Tomáš Hruda a Lukáš Reichl."