Vítězná šňůra pokračuje i po Želatovicích

FC Želatovice – Sokol Lázně Velké Losiny 1:2 (1:2)
Branky: 35. Matušík – 16. a 44. Uvízl. R: Hodaň – Silný, Sedláček. D: 100. ŽK: 2:3

Želatovice: Čech – Koplík, Zehnálek, Čtvrtníček, Liška – Fabián (74.Mackovík), Němec, Calábek, Jemelka, Matušík – Dlouhý. Trenér: Pavel Hošek.

Velké Losiny: Hatala – Zatloukal, Kupčík, Gargulák, Tejkl – Mičunda (79.Nýdecký), Smrž, Linet, Macek – Uvízl (86.Jenčke), Navrátil (73.Šinogl). Trenér: Jiří Mika.

Další korálek do vítězné mozaiky vložili naši hráči v Želatovicích. I když to byla dřina, herně to trochu drhlo, hlavně ve druhé půlce nás domácí pořádně zmáčkli, to ovšem k obratu ve skóre nestačilo. Už po cestě k zápasu bylo všem jasné, že to bude velmi těžké utkání, trenér Mika postrádal zraněné hráče Hložánku, Michala Garguláka a Šimáka, navíc věděl, že nemůže nasadit od úvodu Šinogla (natažený sval) a Nýdeckého (stržený nehet na noze), do zápasu musel tedy nasadit přesně po půl roce (zranil se doma právě s Želatovicemi na podzim) Jakuba Tejkla, na lavičku museli i Šinogl a Nýdecký, které doplnil Jenčke a sám trenér Mika. I přes tyto patálie byli naši od začátku mírně aktivnější, paradoxně dvě šance měli domácí, ovšem nic z toho nevytěžili. To naši byli daleko produktivnější, nejdříve po krásném vysunutí šel sám na brankáře obránce(!) Zatloukal, bohužel pár centimetrů ho dělilo od vedoucího gólu. V 16.minutě bylo už veselo, Mičunda prostrčil míč na Uvízla, který vlétl mezi tři obránce a doslova procpal míč až před brankáře, kterého se mu podařilo prostřelit a poslal nás do vedení. Potom domácí výrazně přidali, vyrovnali hru a odpověděli také dvěma šancemi, nejdříve po nedozumnění mezi našimi stopery se dostal z boku do šance Dlouhý, ale zachránila nás tyč. Potom už se stav měnil, ve 35.minutě podobně jak předtím Uvízl, se procpal přes naše obránce Matušík a i když první střelu Hatala pokryl, na dorážku byl už krátký. Po vyrovnání se střídavě hrálo na obou půlkách hřiště, vše ale končilo hranicí vápna. To změnila až předposlední minuta, ve které vybojoval na brankové čáře míč na váhajícím obránci Macek a předložil ho ideálně na nohu znovu Uvízlovi, který jej umístil přesně k tyči. Do druhého poločasu domácí vstoupili se snahou o vyrovnání, hned v úvodu z trestného kopu poskočil míč po břevně Hataly, po následném závaru se dostal na nohu volného Lišky, proti kterému se vytáhl Hatala a vyrazil na roh. Pak zase málem udeřilo na druhé straně, nejprve Macek potáhl míč po straně a hladal před brankou Uvízla, centr srazil obránce s námahou na roh. O chvilku později se dostal do úniku Linet, ale radost mu pokazil vracející se obránce a v poslední chvíli srazil střelu na roh. Potom už to bylo jen o tom, jestli se domácí střelecky prosadí, ale naše obrana celkem spolehlivě řešila i náznaky šancí, když k tomu přidal několik skvělých zákroků i Hatala, tak se nakonec urodila nejupracovanější výhra jara, která byla podepřena nejen bojovností, ale nutno uznat i patřičným štěstím. Proto také zůstalo jarní bodové konto opět neposkvrněné, když se k tomu přidají i dvě podzimní předehrávky jarní části, tak z osmi utkání jen vedoucí Kozlovice mají s námi bod za remízu 0:0. Bilance jako hrom a cíl, který si dal sobě i mužstvu trenér Mika, tj. na jaře neprohrát, se hned jeví jako celkem reálný. Protože ale budeme od teď hrát jen s mužstvy z dolní poloviny tabulky a do zápasů tím půjdeme jako favorit, což není role zrovna lehká, tak se taky ukáže, jak se s touto úlohou naše mužstvo dokáže poprat.